2 Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc.
3 Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budouli mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a nebude mít ani pohřeb, pak je na tom potracený plod lépe než on.
4 Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno.
5 Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž.
6 I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na stejné místo?
7 Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní.
8 Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat před živými?