1 Píseň písní. Šalomounova.
2 Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno lepší je tvé milování.
3 Vzácné tvé oleje tak voní! Tvé jméno je esence aromatická. Proto dívky tě milují.
4 Vtáhni mě za sebou, pojďme honem! Už mne král uvedl do komnat u sebe! Výskejme, radost mějme z tebe. Oslavíme lásku tvou, a ne vínem. Zcela právem tě milují.
5 Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna.
6 Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, postavili mne, ať vinohrady hlídám. Vlastní vinohrad jsem neuhlídala.
7 Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů?
8 Když to nevíš sama, ženo mnoha krás, vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.
9 Jako klisna mezi hřebci faraona připadáš mi, lásko má.
10 Po líci se ti vinou pramínky, korále tvou šíji vroubí.
11 Pramínky zlaté uděláme ti, v nich stříbro jako kapičky.
12 Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává.
13 Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.
14 Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Éngedí.
15 Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky.
16 Jak jsi krásný, můj milý, jak hezounký jsi! Naše lože prostírá se v zeleni.
17 Dům náš cedrové má trámy, hřeben cypřišový.