1 Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.
2 Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách se pást, lilie nasbírat.
3 Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.
4 Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak nazbrojená armáda.
5 Odvrať ode mne své oči, nebo mne o rozum připraví. Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.
6 Tvé zuby -- ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná.
7 Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
8 Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet,
9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, zahrnula ji chválou. Královny a družky počaly ji velebit:
10 Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.
11 Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.
12 Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.