1 Kéž bys byl bratr mé rodiny, maminkou mou odkojený. Jak bych tě potkala, hned bych tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.
2 Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou zamířila k mámě domů, ta mě učívala. Ukojila bych tě vermutem, svých granátů nektarem.
3 Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.
4 Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít.
5 Kdo je ta, jež stoupá z pouště, o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.
6 Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá.
7 Tu lásku neuhasí velká voda, odplavit ji nedokáže dravý proud. Byť by kdo za lásku dával vše, co má, vypadal by jak prostoduchý bloud.
8 Sestřičku malou máme, ani prsa ještě nemá. Co se sestřičkou uděláme, až začne být žádaná?
9 Jeli hradbou, cimbuří stříbrné postavíme na ní. Jeli však bránou, deskou cedrovou musíme ji zahradit.
10 Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už jsem se pro něj stala tou, kterou nepřemůže.
11 Vinohrad v Baal Hamon měl Šalomoun. Svěřil ten vinohrad správcům, za výnos ať mu každý stříbrných tisíc platí.
12 Vinice má je jenom moje. Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích výnosech.
13 Ty, která přebýváš v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.
14 Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných.