7 Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů?
8 Když to nevíš sama, ženo mnoha krás, vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.
9 Jako klisna mezi hřebci faraona připadáš mi, lásko má.
10 Po líci se ti vinou pramínky, korále tvou šíji vroubí.
11 Pramínky zlaté uděláme ti, v nich stříbro jako kapičky.
12 Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává.
13 Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.