7 Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
8 Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet,
9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, zahrnula ji chválou. Královny a družky počaly ji velebit:
10 Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.
11 Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.
12 Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.