1 Kdo se odděluje, hledá vlastní touhy, rozzuří se proti každé obezřetnosti.
2 Hlupák nemá zálibu v rozumnosti, ale v odkrývání svého vlastního rozumu.
3 Když přijde ničema, přichází také pohrdání a s hanbou potupa.
4 Slova z úst člověka jsou jako hluboká voda, pramen moudrosti je jako proudící potok.
5 Není dobré stranit ničemovi a křivdit spravedlivému při soudu.
6 Hlupákovy rty se dostávají do sporu, jeho ústa volají po ranách.
7 Hlupákovi jsou ústa ke zkáze, vlastní rty jsou jeho duše léčkou.
8 Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do nejzazších útrob.
9 Také ten, kdo je nedbalý při své práci, je bratrem ničitele.
10 Hospodinovo jméno je pevnou věží, spravedlivý do ní poběží a bude v bezpečí.
11 Majetek bohatého je jeho pevným městem a jako vysoká hradba v jeho představě.
12 Před zkázou se srdce člověka povýší, před slávou je pokora.
13 Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda.
14 Duch člověka vydrží jeho nemoc, ale kdo unese ubitého ducha?
15 Srdce rozumného poznání získá, ucho moudrých poznání hledá.
16 Dar člověku otevře dveře, povede ho před vysoko postavené.
17 Kdo je první při sporu, zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho.
18 Los zastaví sváry, rozhodne mezi mocnými.
19 Ukřivděný bratr je nedostupnější nežli pevné město, sváry jsou jako závora pevnosti.
20 Ovocem úst člověka se nasytí jeho nitro, nasytí se výnosem svých rtů.
21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
22 Kdo nalezl ženu, nalezl dobro, dosáhl zalíbení u Hospodina.
23 Chudý úpěnlivě prosí, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 Někdo má přátele ke své zkáze, ale některý přítel přilnul víc než bratr.