1 Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej u sebe.
2 Zachovávej mé příkazy a budeš žít, střež moje poučení jako zřítelnici svých očí.
3 Přivaž si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Řekni moudrosti: “Jsi moje sestra,” rozumnost nazvi svojí příbuznou,
5 aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou s jejími úlisnými řečmi.
6 Když jsem byl u okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž
7 a uviděl jsem mezi prostoduchými, rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum.
8 Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu,
9 za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy.
10 A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem záludným.
11 Je halasná a nevázaná, její nohy nemají doma stání.
12 Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá.
13 Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří mu řekne:
14 Měla jsem obětovat pokojné oběti, dnes jsem splnila svoje sliby.
15 Proto jsem ti vyšla naproti, abych tě usilovně hledala a našla jsem tě.
16 Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevným egyptským plátnem.
17 Navoněla jsem svou postel myrhou, aloe a skořicí.
18 Tak pojď, opájejme se milováním až do rána, potěšme se láskou.
19 Vždyť můj muž není doma, odešel na dalekou cestu.
20 Měšec s penězi si vzal s sebou, přijde domů v den úplňku.
21 Přesvědčila ho svým mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty jej svedla.
22 Hned za ní jde, jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí.
23 Až mu šíp probodne játra; jako pták pospíchá do pasti a neví, že mu jde o život.
24 Nyní mě, synové, slyšte, věnujte pozornost řečem mých úst.
25 Ať se tvé srdce neobrátí k jejím cestám, ať nezabloudíš na její stezky,
26 neboť je mnoho pobitých, které nechala padnout, všech, které zabila, je bezpočet.
27 Její dům -- toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti.