2 Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!
3 K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
4 Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.
5 Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
6 Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.
7 Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly.
8 Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!