1 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!
2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.
3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
5 Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.
6 Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:
8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
9 Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:
10 Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
11 Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
12 Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!
13 Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.
14 Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.
15 Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.
16 Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.
17 Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!