1 Vonná mast zasmrádne mrtvými mouchami, trocha nerozumu přebije spoustu moudrosti.
2 Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák ale na nepravém.
3 Hlupáka na cestě poznáš po bezhlavosti; všem dává najevo svoje hlupáctví.
4 Před hněvem vladaře se z místa nehýbej, vždyť krotkost napraví i chyby veliké.
5 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, jehož se dopouštějí vládci:
6 Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, ušlechtilí však vězí kdesi hluboko.
7 Viděl jsem otroky sedět na koních a velmože jít pěšky jako otroky.
8 Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had.
9 Kdo láme kamení, ten se jím zraní, kdo štípá dříví, ten si tím ublíží.
10 Když nikdo nenabrousí otupené ostří, je třeba přidat více sil, moudrost však zmůže mnohem víc.
11 Uštkne-li had, než ho kdo uřkne, slova zaříkávače už nic nezmohou.
12 Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty.
13 Hloupost je úvodem k jeho řeči, po ní následují hrozné nesmysly;
14 blázen povídá dál a dál. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál?
15 Pachtění hlupáků unavuje, vždyť ani netrefí do města!
16 Běda ti, země, když je tvým králem dítě a tvoji velmoži zrána hodují!
17 Blaze ti, země, když je tvým králem šlechtic a tvoji velmoži v pravý čas hodují – pro posilnění, ne pro opití!
18 Pro zahálku se bortí krovy, pro líné ruce teče do domu.
19 Pro potěšení se pořádají hody, radost ze života víno přináší – vše ale záleží na penězích.
20 Nezlořeč králi, byť jenom v mysli, boháči nezlořeč ani v ložnici; nebeské ptactvo to všechno rozhlašuje, každé tvé slovo roznese na křídlech.