2 Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než se obloha znovu temnými mraky zatáhne.
3 Strážcové domu se tehdy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.
4 Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené.
5 Tehdy se člověk začne bát výšek a každá cesta hrozbu znamená, mandloň rozkvete bílým květem, příliš těžká je i kobylka a všechna chuť se ztratila. Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící.
6 Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme,
7 než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.
8 Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.