1 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:
2 Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!
3 Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!
4 Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,
5 nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.
6 Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?