4 Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,
5 nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.
6 Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?
7 Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.
8 Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?
9 Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.
10 Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.