30 Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,
31 řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Nezůstanouli tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.”
32 Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.
33 Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.
34 Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”
35 Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.
36 Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.