6 Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný. O jeho vypínavosti, povýšenosti i zpupnosti -- nesprávné jsou jeho prázdné řeči.
7 Proto bude Moáb nad sebou naříkat, celý Moáb bude naříkat. Pro kírcharesetské hrozinkové koláče budete vzdychat -- zcela ubití.
8 Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru, které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře.
9 Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl.
10 A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady -- na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím.
11 Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kircheresem.
12 I stane se, když se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší, že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže.