1 Ach Aríeli, Aríeli, město, kde tábořil David! Přidávejte rok k roku, ať se opakuje koloběh svátků!
2 Způsobím Aríelovi soužení a nastane smutek a žal, a bude pro mě jako obětní ohniště.
3 Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obléhací pevnosti.
4 Budeš sníženo, ze země budeš mluvit a v prachu se bude dusit tvá řeč. Jako duch zemřelého bude ze země vycházet tvůj hlas a z prachu bude sípat tvá řeč.
5 A dav tvých nepřátel bude jako jemný prach a množství násilníků jako plevy hnané větrem. Stane se to v okamžiku, náhle.
6 Od Hospodina zástupů přijde tvé navštívení s hromobitím, se zemětřesením a velikou vřavou, s vichřicí a smrští a s plamenem stravujícího ohně.
7 A množství všech národů válčících proti Aríelovi -- všech válčících proti němu a jeho pevnosti a sužujících ho -- bude jako sen, jako noční vidění.
8 Bude to, jako když hladový má sen, že jí; pak se probudí a je stále hladový. Nebo jako když žíznivý má sen, že pije; pak se probudí a je stále žíznivý a jeho duše lační. Tak tomu bude s množstvím všech národů válčících proti hoře Sijónu.
9 Otálejte a buďte ohromeni, oslepujte se a buďte slepí! Opili se, ale ne vínem, potáceli se, ale ne z piva.
10 Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku, zavřel vaše oči -- proroky, přikryl vaše hlavy -- vidoucí.
11 Celé toto zjevení je pro vás jako slova zapečetěné knihy, kterou dají někomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Nemohu, protože je zapečetěná.
12 Pak bude ta kniha dána někomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Neumím číst.
13 Panovník řekl: Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo -- jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazu lidí,
14 proto hle, já znovu podivuhodně naložím s tímto lidem, podivuhodně a neobyčejně. A zahyne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zahalena.
15 Běda těm, kdo se drží hluboko od Hospodina, aby skrývali svůj plán. Jejich dílo se děje v temnotě a říkají: Kdo nás vidí? Kdo o nás ví?
16 Ta vaše převrácenost! Zdali se hlína cení stejně jako hrnčíř? Což řekne dílo o svém Tvůrci: Neučinil mě, a výtvor poví o tom, kdo ho utvořil: Ničemu nerozumí?
17 Což to nebude už velmi brzy a Libanon se změní v ovocný sad a ovocný sad bude mít cenu lesa?
18 V onen den hluší uslyší slova knihy a ze zatmění a temnoty prohlédnou oči slepých.
19 Pokorní se budou opět radovat v Hospodinu a nejchudší z lidí budou jásat ve Svatém Izraele.
20 Neboť bude konec s násilníkem, pomine posměvač a všichni pohotoví ke špatnosti budou vyhlazeni,
21 ti, kteří svádějí člověka ke hříchu slovem, kladou léčku tomu, kdo kárá v bráně, a nicotností převracejí při spravedlivého.
22 Proto toto praví Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobovu: Jákob se už nebude stydět a jeho tvář už nezbledne.
23 Neboť když uvidí své děti, dílo mých rukou, ve svém středu, budou posvěcovat mé jméno; budou posvěcovat Svatého Jákobova a budou se strachovat Boha Izraele.
24 A bloudící duchem poznají rozumnost a reptající se naučí poučení.