1 Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást.
2 Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely.
3 Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh -- kromě tebe -- který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává.
4 Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a na tvých cestách pamatuje na tebe. Hle, ty ses hněval, že jsme proti nim dávno hřešili; a jak budeme zachráněni?
5 Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr.
6 Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti.
7 Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.
8 Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid.
9 Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný.
10 Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách.
11 Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?