1 Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému:
2 I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy
3 a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.
4 A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.
5 Pojďte, dome Jákobův, a choďme v Hospodinově světle!
6 Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.
7 Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce.
8 Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.
9 Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!
10 Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti.
11 Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.
12 Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:
13 Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,
14 na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,
15 na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,
16 na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.
17 A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen
18 a nicotnosti zcela pominou.
19 A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
20 V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,
21 aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
22 Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co má být považován?