6 Když se člověk chopí bratra z domu svého otce: Máš plášť, buď naším vůdcem a měj tuto spoušť pod svou rukou,
7 ten v onen den zvolá: Nebudu ovazovat ty rány, v mém domě není pokrm ani plášť, nečiňte mne vůdcem lidu!
8 Vždyť Jeruzalém klopýtl a Juda padl, protože jejich jazyk i jejich činy byly proti Hospodinu na odpor očím jeho slávy.
9 Svědčí o nich výraz jejich tváře a svůj hřích oznamují jako Sodoma -- netají jej. Běda jim, protože na sebe uvedli zlo.
10 O spravedlivém řekněte, že mu bude dobře, protože bude jíst ovoce svých činů.
11 Běda ničemovi! Bude zle! Protože se mu stane podle toho, co vykonaly jeho ruce.
12 Ó můj lid! Jeho utlačovatelé jednají svévolně a vládnou mu ženy. Ó můj lide! Tvoji vůdcové vedou do bludu a směr tvých stezek zmátli.