10 Řekl jsem: Uprostřed svých dnů mám jít do bran podsvětí! Jsem připraven o zbytek svých let.
11 Řekl jsem si: Už nespatřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, už neuvidím člověka spolu s obyvateli místa odloučení.
12 Mé pobývání bylo strženo a stěhuje se ode mne jako pastýřský stan; jako tkadlec jsem svinul svůj život, vždyť mne odtrhne od stavu, v němž jsem byl tkán. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ.
13 Stavěl jsem si před oči až do jitra, že jako lev rozláme všechny mé kosti. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ.
14 Jako rorejs nebo jeřáb, tak sípu, lkám jako holubice; mé oči zeslábly hleděním vzhůru: Panovníku, jsem utištěn, zastaň se mě!
15 Co mám mluvit? Jak mi řekl, tak i učinil. Poputuji všechna svá léta s hořkostí duše.
16 Panovníku, pro tyto věci lidé žijí a pro všechno v nich je život mého ducha. Uzdrav mě a zachovej mne při životě!