15 Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou.
17 Tvoji synové už pospíchají zpět, ti, kdo tě bořili a pustošili, od tebe odejdou.
18 Rozhlédni se kolem a viz: Ti všichni se shromáždili a přišli k tobě. Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, všechny si je oblékneš jako ozdobu a přivážeš si je jako nevěsta.
19 Neboť tvé trosky, zpustošená místa a tvá pobořená země teď budou těsné pro množství obyvatel. A ti, kteří tě požírali, se vzdálí.
20 Synové tvé bezdětnosti ti ještě budou říkat: To místo je mi těsné, přidej mi, abych se usídlil.
21 V srdci si řekneš: Kdo mi tyto děti porodil? Vždyť jsem byla bezdětná a neplodná, vystěhovaná a zapuzená. A kdo je vychoval? Hle, já jsem zůstala samotná. Odkud jsou tito?