12 Já, já jsem váš utěšitel. Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva?
13 Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a založil zemi, a stále po celý den se chvěješ strachem před zlobou utiskovatele, protože se připravil působit zkázu. A kdepak je nyní ta jeho zloba?
14 Spoutaný vězeň bude rychle uvolněn, nezemře v jámě a nebude mít nedostatek chleba.
15 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí -- jeho jméno je Hospodin zástupů:
16 Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi můj lid.
17 Probuď se, probuď, povstaň dcero Jeruzaléma, která jsi vypila z Hospodinovy ruky kalich jeho zloby, do dna jsi vypila kalich závrati.
18 Není, kdo by ji opatrně vedl, ze všech dětí, které porodila; není, kdo by ji držel za ruku, ze všech synů, které vychovala.