14 jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno.
15 Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo.
16 Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.
17 Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? Navrať kvůli svým otrokům kmeny svého dědictví!
18 Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci.
19 Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely!