1 Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš.
2 Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu a také jsi mi ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, jsi požehnaný Hospodinu.
3 A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem cele oddělila pro Hospodina od sebe svému synovi, aby zhotovil tesanou a litou modlu. Nyní ti je vracím.
4 On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů stříbra, dala ho zlatníkovi a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která stála v Míkajášově domě.
5 Ten muž Míka měl dům bohů, zhotovil si efód a domácího bůžka. Zplnomocnil jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem.
6 V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.
7 Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec.
8 Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, jak konal svou pouť.
9 Tu se ho Míka zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne.
10 Nato mu Míka řekl: Zůstaň se mnou a buď mi otcem a knězem. Já ti dám deset šekelů stříbra na rok, řádné ošacení a stravu. Lévita tedy šel.
11 A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů.
12 Míka lévitu zplnomocnil, on se stal jeho kněžským služebníkem a zůstal v Míkově domě.
13 Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita.