1 V oněch dnech nebyl v Izraeli král. A v oněch dnech pro sebe danovský kmen hledal dědictví, aby se usídlil, protože mu až do onoho dne nepřipadlo mezi izraelskými kmeny nic do dědictví.
2 Synové Danovi tedy poslali pět mužů ze své čeledi, bojovníků ze svých končin ze Soreje a z Eštaólu, aby prozkoumali zemi a aby ji důkladně prohlédli. Řekli jim: Jděte a důkladně prohlédněte tu zemi. Přišli do efrajimského pohoří až k Míkovu domu a nocovali tam.
3 Když byli u Míkova domu, všimli si hlasu toho lévijského mládence. Zašli tam a zeptali se ho: Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co to tu máš?
4 Odpověděl jim: To a to se mnou Míka dojednal, najal mě a já jsem se mu stal knězem.
5 Nato mu řekli: Prosíme, doptávej se Boha, ať poznáme, zdali dopřeje úspěch naší cestě, po níž jdeme.
6 Kněz jim řekl: Jděte v pokoji. Vaše cesta, po níž půjdete, je před Hospodinem.
7 Těch pět mužů šlo, přišli do Lajiše a viděli lid, který v něm byl poklidný, bydlel v bezpečí po způsobu Sidónců a byl bezstarostný. Nikdo v zemi nepotupoval úmluvu, nezískával vlastnictví mocí. Byli daleko od Sidónců a neměli s nikým úmluvu.
8 Vrátili se ke svým bratrům do Soreje a Eštaólu. Jejich bratři se jich zeptali: Jak jste na tom?
9 Odpověděli: Vstaňte a vytáhneme proti nim, protože jsme viděli tu zemi a hle, je velmi dobrá, ale vy jste neteční. Nebuďte líní jít, vstoupit do té země a obsadit ji.
10 Až vytáhnete, přijdete k bezstarostnému lidu a země je rozlehlá na všechny strany, vždyť Bůh ji vydal do vaší ruky -- místo, kde není nouze vůbec v ničem, co bývá na zemi.
11 I vyrazilo odtamtud z danovské čeledi, ze Soreje a z Eštaólu, šest set mužů, přepásaných válečnými zbraněmi.
12 Vytáhli a utábořili se u Kirjatjearímu v Judsku. Kvůli tomu nazvali ono místo Danovský tábor a je tomu tak až do tohoto dne. Všimněte si ho za Kirjatjearímem.
13 Odtamtud prošli efrajimským pohořím a přišli až k Míkovu domu.
14 Tu promluvilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi Lajiš. Řekli svým bratrům: Zdalipak víte, že je v těchto domech efód, domácí bůžek a tesaná a litá modla? Nuže, rozvažte, co provedete.
15 Zašli tam tedy, přišli k domu toho lévijského mládence, k domu Míkovu, a zeptali se ho, jak se mu daří,
16 zatímco šest set mužů z Danových synů, přepásaných válečnými zbraněmi, stálo u vchodu do brány.
17 Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi. Přišli tam, vzali tu tesanou modlu a efód, domácího bůžka i litou modlu. Kněz přitom stál u vchodu do brány se šesti sty muži, přepásanými válečnými zbraněmi.
18 Když ti muži vešli do Míkova domu a vzali tesanou modlu, efód, domácího bůžka a litou modlu, zeptal se jich kněz: Co to děláte?
19 Odpověděli mu: Mlč, polož si ruku na ústa a pojď s námi. Buď nám otcem a knězem. Co je lepší: Abys byl knězem domu jednoho muže, nebo abys byl knězem kmene a čeledi v Izraeli?
20 To se srdci toho kněze líbilo. Vzal efód, domácího bůžka a tesanou modlu a vstoupil mezi lid.
21 Nato se obrátili a vyšli. Malé děti, dobytek a cenný majetek umístili před sebe.
22 Vzdálili se od Míkova domu a tu se shromáždili muži z domů, které stály u domu Míkova, a stíhali syny Danovy.
23 Křičeli na syny Danovy. Ti se ohlédli a řekli Míkovi: Jaké máš přání, že ses shromáždil?
24 Odpověděl jim: Vzali jste mé bohy, které jsem zhotovil, a kněze a odešli jste. Co se mnou bude dál? Jak se mě můžete ptát: Jaké máš přání?
25 Nato mu synové Danovi řekli: Nezvyšuj na nás hlas, jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a ztratíš život svůj i život svého domu.
26 Synové Danovi pak šli svou cestou. Když Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil se domů.
27 Oni vzali s sebou to, co si Míka zhotovil, a kněze, kterého měl, a přitáhli k Lajiši na poklidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město spálili ohněm.
28 A nebyl, kdo by město vysvobodil, protože bylo daleko od Sidónu a neměli s nikým úmluvu. Bylo v údolí u Bétrechóbu. Synové Danovi to město opět postavili a usadili se v něm.
29 Tehdy nazvali to město jménem Dan podle jména svého otce Dana, který se narodil Izraelovi. Původně však mělo to město jméno Lajiš.
30 Synové Danovi tam tu tesanou modlu postavili pro sebe a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, on i jeho synové se stali kněžími pro danovský kmen až do dne vystěhování té země.
31 Míkovu tesanou modlu, kterou zhotovil, tam měli pro sebe umístěnou po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu.