1 V onen den zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:
2 Když jsou v Izraeli volně rozpuštěné vlasy, když se lid dobrovolně rozhodl, dobrořečte Hospodinu!
3 Slyšte králové, naslouchejte mocnáři! Já Hospodinu, já jemu chci zpívat. Budu opěvovat Hospodina, Boha Izraele.
4 Hospodine, když jsi vycházel ze Seíru, když jsi vykročil z edómské krajiny, třásla se země a také z nebes kanula, ano z mračen kanula voda.
5 Hory se potácely před Hospodinem, tím ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.
6 Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáely, zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými.
7 Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli.
8 Zvolíli si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
9 Mé srdce je s veliteli Izraele, s dobrovolníky z lidu. Dobrořečte Hospodinu!
10 Vy, kdo jezdíte na bělavých oslicích, vy, kdo sedáváte na kobercích, i vy, poutníci na cestě, přemýšlejte.
11 Daleko od hlasu střelců mezi napajedly, tam si budou připomínat Hospodinovy spravedlivé činy, spravedlivé činy vůči jeho venkovanům v Izraeli. Tehdy sestoupil k branám Hospodinův lid.
12 Probuď se, probuď, Debóro, probuď se, probuď, přednes píseň. Vstaň Báraku a zajmi své zajatce, synu Abínoamův.
13 Tehdy sestoupil ten, který přežil, k vznešeným. Hospodinův lid sestoupil ke mně jako hrdinové.
14 Z Efrajima vyšli ti, jejichž kořen byl v Amálekovi. Za tebou šel Benjamín s tvým lidem. Z Makíra sestoupili velitelé a ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelské žezlo.
15 A má knížata z Isachara šla spolu s Debórou; Isachar stejně jako Bárak byl poslán v jeho stopách do údolí. V Rúbenových oddílech byla velká vymezování mínění.
16 Proč jsi zůstal mezi ohradami? Abys naslouchal hvízdání na stáda? Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění.
17 Gileád se usídlil na druhé straně Jordánu. A proč Dan pobývá na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, bydlí nad svými přístavy.
18 Zabulón je lid, který vydal svou duši na smrt. Rovněž Neftalí na výšinách krajiny.
19 Přišli králové a bojovali. Tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku u vod Megida. Nekalý zisk stříbra nepobrali.
20 Z nebes bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Síserou.
21 Potok Kíšón je odplavil, potok prastarý, potok Kíšón. Šlapej, má duše, mocně.
22 Tehdy se otloukla koňská kopyta od dusání, dusání jeho hřebců.
23 Proklejte Meróz, praví Hospodinův anděl, prokletím proklejte jeho obyvatele, protože nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu jako hrdinové.
24 Požehnána buď mezi ženami Jáel, žena Kénijce Chebera, mezi ženami ve stanu buď požehnána.
25 On si vyžádal vodu, ona mu dala mléko, smetanu podala ve džbánu vznešených.
26 Rukou svou po kolíku sáhla a pravicí svou na kladivo pro těžce pracující a udeřila Síseru. Roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila mu spánek.
27 Mezi nohama jí klesl, padl, složil se. Mezi nohama jí klesl, padl. Kde klesl, tam padl zmordovaný.
28 Za oknem vyhlížela, za okenní mříží naříkala Síserova matka: Proč otálí jeho vůz s příjezdem, proč se opozdila kola jeho válečných vozů?
29 Její moudré kněžny jí odpovědí, ona si také bude připomínat své řeči.
30 Cožpak nenaleznou a nebudou dělit kořist? Souložnici nebo dvě pro každého předáka, kořist -- barvené šaty pro Síseru, kořist -- utkané barvené šaty, utkané barvené šaty na šíje, kořist.
31 Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Hospodine, ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející ve své síle. Země měla čtyřicet let klid.