1 Ortel nad Údolím vidění: Co je ti, že jsi celé vystoupilo na střechy,
2 město plné křiku a bouření, město hýření? Tví mrtví nebyli mečem zabiti, v boji nepadli.
3 Všichni tví vůdci se rozprchli, bez výstřelu z luku byli zajati. Všichni tví utečenci byli spoutáni, jakkoli daleko utekli.
4 A proto říkám: „Nechte mě, abych se hořce vyplakal. Utěšit se mě nesnažte – můj lid stihla záhuba!“
5 Pán, Hospodin zástupů, způsobil v Údolí vidění den hrůzy, porážky a zmatení, den boření hradeb a křiku mezi horami.
6 Elam svůj toulec uchopil, muži na vozech a na koních, i Kír ukázal svůj štít!
7 Vozy zaplavily tvá krásná údolí, brány obklopili jezdci na koních –