1 Ortel nad Týrem: Zámořské lodi, kvílejte – váš domov zničen je! Cestou ze země kyperské poznali, jak to je.
2 Zmlkněte, obyvatelé pobřeží, vy, kupci sidonští, kteří jste z námořnictví zbohatli!
3 Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru, z úrody Nilu jsi, Týre, tyl, byl jsi tržištěm národů.
4 Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti, neboť moře promluví: „Nerodím, nemám bolesti, nevychovávám dívky ani mladíky.“
5 Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě, zachváceni budou bolestí nad Týrem.
6 Uprchněte někam za moře, obyvatelé pobřeží, kvílejte!
7 Tohle že je to vaše město hýření, jež má tak dávné dějiny, jež jeho nohy zavedly osídlit dálné krajiny?
8 Kdo takto rozhodl o Týru, jenž uděloval vládcům korunu, jehož obchodníci byli velmoži a kupci slavní všude na zemi?
9 Hospodin zástupů to rozhodl, aby potupil všechnu pyšnou nádheru a aby ponížil všechny slavné na zemi.
10 Obdělávej svou zem jako Nil, mořská flotilo – vždyť už tu ani molo nezbylo!
11 Hospodin vztáhl ruku na moře, aby otřásl královstvími; přikázal ohledně Fénicie, aby byly zničeny její pevnosti.
12 Řekl: „Nebudeš se už radovat, zprzněná panno, Dcero sidonská!“ Vzhůru! Na Kypr vydej se! Ani tam ale pokoj nenajdeš.
13 Jen se podívej na zemi Chaldejských, na lid, jenž byl a není víc. Asyřané ji zanechali pouštní havěti, obléhací věže vztyčili proti ní, její paláce zbořili, zbyly hromady rozvalin.
14 Zámořské lodi, kvílejte – vaše útočiště je zničené!
15 V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:
16 Vezmi si loutnu, město obcházej, zapomenutá nevěstko! Hraj líbezně, zpívej, zpívej, ať si na tebe vzpomenou!
17 Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu.
18 Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.