13 Proto Pán praví: Tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí mne svými rty, srdcem jsou mi však vzdálení. Když mě uctívají, není to nic víc než naučené lidské příkazy.
14 Proto tento lid znovu udivím, vykonám s nimi divy divoucí; moudrost jejich moudrých vymizí a vytratí se rozum rozumných.
15 Běda těm, kdo své úmysly před Hospodinem v hloubce skrývají, kteří své dílo ve tmě konají a myslí si: „Kdo nás uvidí? Kdo o nás ví?“
16 Takové nesmysly! Má se snad hrnčíř pokládat za jíl? Říká snad dílo o tvůrci: „On mě netvořil“? Říká snad hrnec o hrnčíři: „On nic neumí“?
17 Už brzy, za velmi krátký čas se z Libanonu stane sad a sad se bude za les počítat.
18 V ten den hluší slova knihy uslyší, oči slepých prohlédnou z černé tmy.
19 Ponížení se v Hospodinu znovu zaradují, ve Svatém izraelském budou jásat ubozí.