12 Hle – už přicházejí z dálky, od severu jedni, od západu další a jiní z asuánské krajiny.
13 Jásejte, nebesa, země, raduj se, vy hory, zvučně zpívejte! Hospodin totiž svůj lid potěšil, projevil soucit ke svým ubohým!
14 Sion však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“
15 Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe!
16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.
17 Tvoji stavitelé už k tobě spěchají, ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.
18 Pozvedni oči, jen se rozhlédni – ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli. Jakože jsem živ, praví Hospodin, všechny si je připneš jako ozdoby, jako nevěsta se jimi okrášlíš.