14 Sion však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“
15 Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe!
16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.
17 Tvoji stavitelé už k tobě spěchají, ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.
18 Pozvedni oči, jen se rozhlédni – ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli. Jakože jsem živ, praví Hospodin, všechny si je připneš jako ozdoby, jako nevěsta se jimi okrášlíš.
19 Ano, tvé trosky a tvé sutiny a rozvaliny tvé krajiny budou teď přeplněny obyvateli a daleko budou ti, kdo tě hubili.
20 Ještě ti řeknou – sama to uslyšíš – synové ve tvé bezdětnosti zplození: „Je mi tu těsno, uhni mi, ať se tu zabydlím.“