2 Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou.
3 Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář, když obětují v zahradách, kadidlo pálí na cihlách,
4 vysedávají při hrobkách, kde v noci drží stráž a jedí maso podsvinčat – v jejich hrncích je hnusná polévka!
5 Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“ Takoví mě dráždí jak v nose dým, jak oheň hořící celé dny.
6 Hle, toto stojí psáno přede mnou: Nebudu mlčet, ale odplatím, vrchovatě naplním jejich klín –
7 za to, jak jste se provinili i s vašimi otci, praví Hospodin. Protože na horách kadidlo obětovali, protože mě uráželi na návrších, za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty, naplním jejich klín.
8 Toto praví Hospodin: Jako když v hroznu najdou zdravé víno a řeknou: „Nenič ho, zbylo v něm něco dobrého,“ tak i já naložím se svými služebníky: Všechny je nezničím.