1 K zlým lidem nechovej žádnou závist, po jejich společnosti nedychti.
2 V srdcích přemýšlejí o násilí, svými rty mluví, aby trápili.
3 Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit.
4 Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.
5 Moudrý zmůže víc než velký silák, ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám, ve množství rádců je záchrana.
7 Hlupák na moudrost nedosáhne, ve shromáždění obce musí pomlčet.
8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil, toho pojmenují Úskočný.
9 Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích, drzoun je každému odporný.
10 Pokud se budeš v těžký den hroutit, tvá síla za moc nestojí.
11 Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti, ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“? Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je! Strážce tvé duše o všem ví, každému jeho skutky odplatí!
13 Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý, plástev je sladká na patře.
14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost – najdeš-li ji, budoucnost patří tobě, tvá naděje tě nezklame!
15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16 Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl, jediné sklouznutí ale zničí ničemu.
17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv.
19 Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit, darebákům nemáš co závidět.
20 Budoucnost nečeká lidi zlé, svíce darebáků uhasne!
21 Cti Hospodina, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči.
22 Vždyť jejich zkáza přijde nenadále; jak budou oba trestat, kdo to ví?
23 Zde jsou další slova mudrců: Stranit někomu u soudu není vůbec dobré.
24 Kdo omilostní darebáka, bude proklínán lidmi, takovému budou spílat národy.
25 Žalobci však bývají oblíbeni, takoví se jen chvály dočkají.
26 Upřímná odpověď – na rty polibek.
27 Zvládni svou práci venku, o své pozemky se postarej, potom si můžeš stavět dům.
28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic; chceš snad oklamávat svými rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně, každému jeho skutky oplatím!“
30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole, kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31 všechno bylo zarostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka celá zbořená!
32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil:
33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník!