Přísloví 26 B21

1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest.

2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3 Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl.

4 Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat.

5 Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat.

6 Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá.

7 Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových.

8 Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest.

9 Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce.

10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka!

13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!“

14 Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině.

15 Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16 Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených.

17 Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,

19 takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

20 Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22 Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.

23 Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.

24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.

25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost!

26 I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.

27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.

28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.

kapitoly

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31