1 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;
2 tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:
3 Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,
4 pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.
5 Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.
6 O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.
7 Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!
8 Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
9 Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.
10 Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.
11 Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
12 „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
14 Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“
15 Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.
16 Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé?
17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech.
18 Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj!
19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!
20 Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?
21 Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.
22 Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne.
23 Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!