1 Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.
2 On jim na to řekl: “Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?
3 Ne, pravím vám, ale nebudeteli činit pokání, všichni podobně zahynete.
4 Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?
5 Ne, pravím vám, ale nebudeteli činit pokání, všichni právě tak zahynete.”
6 Říkal toto podobenství: “Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.
7 Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?
8 On mu odpověděl: "Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,
9 neponeseli snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej."”
10 V sobotu učil v jedné synagoze.
11 A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.
12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci”
13 a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.
14 Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: “Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.”
15 Na to mu Pán řekl: “Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
16 Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?”
17 A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.
18 Říkal tedy: “Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?
19 Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.”
20 A opět řekl: “K čemu připodobním Boží království?
21 Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.”
22 A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
23 Kdosi mu řekl: “Pane, je jen málo těch, kteří jsou zachraňováni?” On jim řekl:
24 “Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
25 V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: "Pane, otevři nám", on vám odpoví: "Neznám vás a nevím, odkud jste."
26 Tehdy začnete říkat: "Jedli jsme před tebou i pili a na našich ulicích jsi učil."
27 A on vám řekne: "Neznám vás a nevím, odkud jste. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!"
28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.
29 A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.
30 A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.”
31 Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: “Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.”
32 On jim řekl: “Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.
33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.
35 Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Pána."”