1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce.
2 Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu.
3 Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
4 Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal.
5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
6 Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde stranou od zástupu.
7 Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován velikonoční beránek.
8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: “Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.”
9 Oni mu řekli: “Kde chceš, abychom jej připravili?”
10 Řekl jim: “Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,
11 a hospodáři toho domu řekněte: "Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?"
12 A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.”
13 Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
14 Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním.
15 Řekl jim: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.
16 Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.”
17 A vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte to a rozdělte mezi sebe.
18 Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.”
19 Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.”
20 A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.
21 Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.
22 Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.”
23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.
25 On jim řekl: “Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.
26 Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.
27 Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
29 A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
30 abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.”
31 “Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.
32 Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.”
33 On mu řekl: “Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.”
34 Ježíš řekl: “Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.”
35 A řekl jim: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?” Oni řekli: “V ničem.”
36 Řekl jim: “Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.
37 Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: "A byl započten mezi bezzákonné." Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.”
38 Oni řekli: “Pane, hle, zde jsou dva meče.” On jim řekl: “To stačí.”
39 A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.
40 Když byl na místě, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.”
41 Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:
42 “Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.”
43 [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.
44 Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]
45 A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.
46 Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.”
47 Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?”
49 Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: “Pane, máme udeřit mečem?”
50 A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.
51 Ježíš však odpověděl: “Nechte toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.
52 Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?
53 Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.”
54 Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.
55 Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.
56 A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.”
57 On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.”
58 A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: “Ty jsi také z nich.” Ale Petr řekl: “Člověče, nejsem!”
59 A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.”
60 Petr řekl: “Člověče, nevím, co povídáš.” A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout.
61 Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.”
62 I vyšel ven a hořce se rozplakal.
63 Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho.
64 Zahalili mu tvář a ptali se ho: “Prorokuj, kdo tě udeřil?”
65 A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.
66 A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu
67 a říkali: “Řekni nám, jsili ty Kristus.” Řekl jim: “Řeknuli vám to, zajisté neuvěříte.
68 Zeptámli se, zajisté [mi] neodpovíte.
69 Od této chvíle však bude "Syn člověka sedět na pravici Moci Boží".”
70 Všichni řekli: “Ty tedy jsi Syn Boží?” On jim řekl: “Vy říkáte, že Já jsem.”
71 Oni řekli: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.”