1 Prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily.
2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3 Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.
4 A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu.
5 Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: “Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,
7 když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.”
8 I vzpomněly si na jeho slova.
9 A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním.
10 [Byly to] Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,
11 ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim.
12 [Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.]
13 A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma,
14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo.
15 A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.
16 Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.
17 Řekl jim: “O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?” I zůstali stát zasmušilí.
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!”
19 I řekl jim: “Co to je?” Oni mu řekli: “To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem;
20 jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21 My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.
22 Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,
23 a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.
24 A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.”
25 A on jim řekl: “Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!
26 Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?”
27 A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.
28 Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.
29 Oni však na něho naléhali slovy: “Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.” I vstoupil, aby s nimi zůstal.
30 A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.
31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným.
32 A řekli si spolu: “Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?”
33 A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,
34 a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.
35 A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36 Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich [a řekl jim: “Pokoj vám.”]
37 Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.
38 Řekl jim: “Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti?
39 Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.”
40 [A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]
41 Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?”
42 Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].
43 Vzal si a pojedl před nimi.
44 Řekl jim: “To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.”
45 Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu,
46 a řekl jim: “Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;
47 a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma.
48 Vy [jste] svědky těchto věcí.
49 A [hle,] já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.”
50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim.
51 A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a byl nesen vzhůru do nebe].
52 A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma
53 a byli stále v chrámě, chválili Boha a dobrořečili mu. [Amen.]