44 Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]
45 A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.
46 Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.”
47 Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?”
49 Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: “Pane, máme udeřit mečem?”
50 A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.