20 Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
21 Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”
22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?
23 Co je snadnější? Říci: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny", nebo říci: "Vstaň a choď"?
24 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,” řekl ochrnutému: “Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.”
25 A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.
26 Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.”