7 Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluhabude uzdraven.
8 Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknuli některému: "Jdi", pak jde; jinému: "Přijď", pak přijde; a svému otroku: "Udělej to", pak to udělá.”
9 Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: “Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.”
10 Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.
11 A stalo se, že hned nato šel do města zvaného Naim. A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.
12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.
13 Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: “Neplač!”