1 Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2 Cožpak bude mudrc odpovídat závanem vědomosti a naplní si břicho východním větrem?
3 Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?
4 Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.
5 Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.
6 Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.
7 Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?
8 snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?
9 Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?
10 Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.
11 Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12 Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči,
13 že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14 Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15 Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá.
16 Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17 Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18 co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19 Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel.
20 Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21 Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22 Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23 Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce.
24 Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,
25 neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.
26 Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů.
27 Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.
28 A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.
29 Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.
30 Neujde temnotě, jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.
31 Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.
32 Naplní se mimo jeho čas, jeho mladý výhonek se nezazelená.
33 Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.
34 Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.
35 Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.