1 A Elíhú pokračoval. Řekl:
2 Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o Bohu ještě neskončily.
3 Své poznání vezmu zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli.
4 Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného poznání.
5 Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení je mocný.
6 Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo.
7 Neodvrátí svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn a budou povýšeni.
8 Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni do provazů soužení,
9 vytýká jim jejich skutky a to, že se rozmáhají jejich přestoupení.
10 Otvírá jim ucho pro ponaučení a říká, že se mají odvrátit od nepravosti.
11 Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší v blahobytu své dny, v potěšení svá léta.
12 Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem a vydechnou naposled jako člověk bez poznání.
13 Lidé bezbožného srdce budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá.
14 Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.
15 Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak.
16 Tak i tebe lákal ze chřtánu soužení do volného prostoru, v němž není stísněnost. Tučností naplnil pohodu u tvého stolu.
17 Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet.
18 Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou.
19 Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo vypětí všech sil?
20 Nebaž po noci, která by vytrhla národy z jejich místa.
21 Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení.
22 Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on?
23 Kdo mu určil cestu? A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost?
24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, o němž lidé zpívají.
25 Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí.
26 Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný.
27 Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou v podobě deště, jako jeho mlha,
28 oblaka je řinou, kanou na mnoho lidí.
29 Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění z jeho stánku?
30 Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře.
31 Vždyť jimi soudí národy, jídla dává do sytosti.
32 Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl.
33 Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází.