3 Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.
4 Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?
5 Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.
6 Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.
7 Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili.
8 S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima.
9 Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není.