1 A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:
2 Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,
3 když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.
4 Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v důvěrném společenství s Bohem nad svým stanem,
5 když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.
6 Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.