22 Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.
23 Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.
24 Usmíval jsem se na ně, když nevěřili, a neodvrhli světlo mé tváře.
25 Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.