34 protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.
35 Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam.
36 Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.
37 Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda.
38 Jestliže má půda křičí proti mně a její brázdy pláčou spolu s ní,
39 jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,
40 ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.