12 Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13 Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?
14 Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.
15 Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16 kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.
17 V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18 Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou.