7 Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem.
8 Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.
9 Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,
10 ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.
11 Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?
12 Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13 Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?